Chrastítko aneb prázdniny v Žihli

18. května 2013 v 10:55 |  Co píše sám život
Krátce jsem pohlédl na hodinky, sedím už půl hodiny ve vlaku, netrpělivě vyhlížím Žihli, můj cíl cesty. Vyrůstal jsem tam, ale když mi bylo šestnáct odstěhoval jsem se k tátovi do Plzně. Naši jsou totiž od mých 8-mi let rozvedení. Pravidelný rytmus vlaku mě uspával, klížily se mi oči, ale pak vlak začal brzdit až uplně zastavil ve stanici Plasy. Tady budu čekat dalších 15 minut, vytáhnul jsem mobil a najel na složku hudba. Najel jsem na "N" a našel jsem svojí nejoblíbenější písničku Nirvana - Smells like teen spirit z kapsy u batohu jsem vytáhl sluchátka, zapojil jsem je a v tu ránu jsem byl ve svém živlu. Dvacet minut mi přišlo jako chvilka a do Žihle jsem dorazil ve skvělé náladě.
Vylezl jsem z vlaky na rameni tašku s učením a v ruce o hodně větší batoh s ostatními věcmi. Na hřišti u nádraží, kterému se zde přezdívá "Sokolák" si házela na koš blondýna s ohlavu menším klukem a malou bloňdatou holčičkou, když se podívala mým směrem okamžitě jsem jí poznal. Byla to Lenka, zamával jsem na ní ona se otočila pověděla něco tomu klukovi a i s holčičkou se zamnou rozběhla. "Ahooj Míšane!" usmála se, když ke mě obě doběhly. "Čauvec Leni!" usmívaly jsme se na sebe. "Co tady děláš? Vracíš se do Žihle?" Zavrtěl jsem hlavou "Jen na prázdniny.." Chvíli jsme si spolu povídalu, potom jsme si vyměnily telefonní čísla a já se vydal domů.
Z kapsy jsem vyndal svazek klíčů a po dlouhé době jsem odemknul dveře od mámina bytu. "Jsem doma!" nikdo mu neodpověděl v bytě nikdo nebyl a panoval tu pěkný nepořádek. Prošel jsem všemi pokoji, nikde nikdo a tak jsem zamířil do svého pokoje. Byl zamčený, ale klíč byl v zámku. Jediná místnost v bytě, která byla uklizená. Z batohu jsem vytáhnul notebook a postavil ho na pracovní stůl a batoh jsem švihnul pod postel. Zapípal mi mobil, přišla mi sms. "Čus!Seš už doma??" Podpis chyběl, položil jsem mobil na stůl a odhrnul jsem u okna záclonu.Pod oknem stála nějaká partička.Některé z nich jsem dost dobře znal, byli to moji kamarádi a mezi nim vysoká,štíhlá blondýna s hnědými melíry, no prostě mi okamžitě padla do oka.
Otevřel jsem okno a zapískal na prsty, i když stály hned pod oknem. Okamžitě všichni trhli hlavou, a když mě poznali, dali jsme se do řeči. Popadl jsem klíče a mobil, zavřel okno a zabouchl jsem na cestě ven za sebou dveře, máma se stejně vrátí až nejspíš ráno tak proč se tu nudit..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. května 2013 v 12:00 | Reagovat

Žihli znám bohužel jen jako cílovou stanici některých spojů z Plzně, nikdy jsem tam osobně nebyl. Vlastně jednou ano, ale to jsem jen musel čekat na nádraží na jakýsi přípoj a měl jsem čas jen na několikaminutovou procházku kolem stanice.

Díky za vzkaz. Ono je celkem snadné žít neuvědoměle sen někoho jiného. To těžké je žít ten svůj. Rozhodně si vážím toho, co mám, ale od toho jsou přece sny, aby byly právě o tom, čo člověku chybí :-).

2 pavel pavel | Web | 18. května 2013 v 19:35 | Reagovat

V Plasech jsem kdysi rekonstruoval klášter. Máma na záletech? :D

3 Fido Fido | Web | 19. května 2013 v 10:35 | Reagovat

P: Tento příběh je zcela smyšlený pokus o psaní z mužského pohlaví :) Doporučuji se do Plas někdy znovu podívat, protože se tam teď spoustu věcí mění :)
Č: Tak to doporučuji v Žihli někdy vystoupit a podívat se ;)Žihle je nádherné místo :)
Já doufám, že jednou ten svůj sen také budu žít, ikdyž teď je na prvním místě to, abych si dodělala školu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama