Prázdniny ve srubu

18. května 2013 v 10:33 |  Co píše sám život
Simona naposledy obejmula svého čtyřnohého psího miláčka "Tak já jdu mami, ahoooj!".Spěšně za sebou zabouchla dveře, aby jejího neposedného psíka nenapadlo jí doprovodit až na autobusové nádraží.Přehodila si velký batoh z jednoho ramene na druhé a volnou rukou zamávala na Martinu, aby jí náhodou na poloprázdné ulici nepřehlédla.Na zádech měla podobný batoh jako Simona a v ruce se jí houpal mal batůžek, usmívala se od ucha k uchu a perličky potu se jí kutálely po tvářích.
"Ale holky!Kde jste tak dlouho??" Vítá nás naoko nazlobeně hlavní vedoucí Naďa.Přijímá jejich omluvu, že jim ujel autobus, ale to že jsme ho zmeškaly kvuli zapomenutému mobilu,který tam nesmí s sebou mít jí už raději neřekli.Martina se na Simonu povzbudivě usmála, když mě představovala svým dlouholetým přátelům. "Tak mezi námi vítej Simčo!" "Tobě je doopravdy jen čtrnáct?Vypadáš tak na sedmnáct!" "Chceš spát dole nebo nahoře?" hrnuly se na ní otázky ze všech stran.Rychle na všechny odpověděla a rozhlížela se po srubu, kde společně s Martinou a ostatními děvčaty stráví dalších 14 dní.Po chvíli všechny ty milé, ale upovídané spolubydlící vyšli ven, nejspíše se porozhlédnout po nové oběti, kterou zahrnou svými otázkami.
Vybalila si věci do svojí skříňky a rozvalila se vyčerpaně na posteli.Marťa odešla ze srubu přivítat se s dalšími lidmi a Simča popadla deníček a začala psát první zápisek o táboře Skalka:
"Když nás tu na LDT Skalka vyhodil autobus, začala jsem být nervózní. Byli tu chatky i sruby z kterých se valily a hrnuly spousty lidí, aby se mezi sebou přivítali. Velká budova, jak mi vysvětlovala Marťa prí ukrývala kuchyň, společenskou místnost, jídelnu a umývárny. Bylo to tu opravdu obrovské, ale nejvíce se mi líbila řeka. Tábor byl umístěný sotva půl kilometru od řeky Střely. Vystoupili jsme z autobusu, Marťa si přehodila batoh přes levé rameno a zavelela "Jdeme za Naďou!". Je to vážně milá hlavní vedoucí a praktikanti a vedoucí se také tváří mile. Ubytovali jsme se do jednoho srubu s Martiny kamarádkami. Z protějšího srubu si nás drze prohlížel houf kluků. Celá jejich parta nás pozvala večer k nim do chatky. A holky ze srubu se mě pořád na něco vyptávají.Zatím si pamatuji, že se jmenují Monča, Péťa, Irča a Verča. Pamatuji si jedině Verču protože spí podemnou, jinak netuším která je která."
Zaklapla deníček, schovala ho do spacáku a vylezla před srub.Z protějšího srubu se na ní culil nějaký kluk. Vesele na ní volal, že se jmenuje Vítek a že jí shání její černovlasá kamarádka. Tím myslel určitě Martinu. Tak tedy sešla ze schodů a vydala se k protějšímu srubu ze dveří už na ní mávala Martina.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama