Prvních pár dní.. část 1.

21. května 2013 v 18:04 | Fido |  Svoboda psaní
Ranní pohled na obrovskou hromadu tašek, která čeká až si jí po škole hezky naložím na záda a odvezu domů.. Ráno jsem pomáhala ještě své spolubydlící a lítala po intru jako blázen, ale co bych pro ní neudělala (Anetko mám tě moc ráda! :* ) Čekání na kamaráda až se přijde rozloučit, vždyť se 14 dní neuvidíme.. (Pohroma! 14 dní bez Plzně??!!!)
Hodiny ve škole vůbec neutíkají a když už je konečně čas odjezdu, proklínám to, že jsem si ty věci neodvozila postupně domů.Cesta tramvají, kde na dvou sedačkách mám poskládané tašky s myšlenkami na to, jak ty tašky budu urychleně sbírat a poběžím na vlak.. To bych nebyla já, abych opět nešla pozdě.. Malé štěstí! Fronta na jízdenku se nezdá příliš dlouhá a když s funěním vyběhnu schody, zjišťuji, že mám ještě 15 minut..! Vlak už naštěstí stojí na svém místě (štěstí číslo dvě, protože obvykle příjíždí opožděně a těžce se schání místo.. Štěstí číslo tři! Ukořistila jsem pro sebe 4 sedačky na které jsem rozházela všechny své poklady.. Smůla číslo jedna nebo štěstí číslo čtyři? Nademnou se sklání jakýsi klučina a křičí na mě přes moje naplno řvoucí sluchátka "Máš tu doufám místo?" sundavám "vesele" tašky dolů a uvolňuji mu dvě místa, konečně mu vidím do tváře, moc milý a hezký klučina, tipuji ho na 15 let. Nevím, jak to, ale pokaždé když mám své šílené nápady končí to překvapivě dobře! Klučina nejdříve hraje hry na noťasu a poté vytahuje učení. Moje oblíbená hra začíná 3:-) muhehe :D Klučina si pro sebe mumlá látku a já ho okamžitě oslovím "Chceš vyzkoušet?" - to jsem si dala! Pěkně škrabe! :D Ale alespoň už vím, že jsem ho otipovala špatně, protože je mu 20 let. Cesta proběhla fajn, dokonce jsme se domluvili, že společně pojedeme v neděli on na kolej, já na intr..Vystupuji z vlaku o 10 minut dřív než on a hned co vystoupím a koukám za odjíždějícím vlakem dochází mi to.. Vždyť já jsem tu teď 14 dní na praxi a v neděli nikam nejedu! Zákon schválnosti se opět ozval.. Sotva přejdu koleje a mířím si to přes silnici rovnou domů řítí se na mě auto a za volantem si vesele na mě mává můj bývalý přítel. Lépe už to začít nemohlo..
Vše beru pozitivně a doma už se vesele vítám s mým čtyřnohým miláčkem :) Jediná láska mého života, která si díky mě pamatuje jak jezdí vlaky, které mu vozí paničku domů ^^
Pátek = basket ! Tahle dvojice slov se mi perfektně rýmuje, ačkoliv nikomu jinému asi ne..
Každý pátek hraji od 19ti hodin až někdy do 21:00 basket a neexistuje lepší místo, kde bych v tu chvíli chtěla být :)
Pokud mě někdo na hřišti jen trošku naštve může se rozloučit s tím, že domů pujde v kuse, protože já jsem šíleně agresivní hráčka :D Bohužel pro mě, zákon schválnosti se opět ozval, čtyřikrát jsem spadnula bolestivě na bolavé koleno, které ještě teď hraje všemi barvami a je nateklé.. To nic nemění na faktu, že si po basketě jdu ještě zaběhat..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama