Rolnička aneb cesta samotou

19. května 2013 v 21:29 |  Co píše sám život
Zakabonila jsem se nad další hezkou sms zprávou, která mi přišla.Nejdřív Patrik a teď Pavel a předtím ten a hned zas onen.Zbláznili se snad??Přemýšlela jsem jak to udělat, aby jeden o druhém věděli a aby se snažili pochopit v jaké jsem teď situaci.Myslí si, že se kolem nich točí celý svět a že všichni koho si zamanou jim budou patřit?Jednou bude muset celý svět pochopit a smířit se s tím, že mě kluci nezajímají, ale dojde jim to samo?Raději jsem se zamyslela nad nedělí.Zase večer na vlak, úmorná hodinová cesta vlakem na intr.Alespoň, že tam bude on pomyslela jsem si a při té myšlence jsem se snad poprvé za den usmála.Zvedla jsem mobil a vyťukala jsem mě už tak známé číslo na otázku "Kdo volá?" Jsem odpověděla jen "Přijímám sázku!"
Sázka uzavřena.Je to tady, pomyslela jsem si a vystoupila z auta.Rozhlédla jsem se, jediný pohled na okolí mi stačil, otočila jsem se zpět za autem, které právě odjíždělo.Zvedla jsem ze silnice malý černý batůžek, který mi měl pomoct z cestou zpět.Byla to trasa 20 km dlouhá, stála jsem uprostřed lesa u silnice, která vypadala, že po ní mnoho aut nejezdí."Pitomá sázka" zakřičela jsem, ale hned jsem zmlkla a vydala se rychlou chůzí po silnici směrem tam, kam před chvílí jelo auto.Cesta nebyla dlouhá doufala jsem, že tam brzy dojdu.Sázka zněla tak, že jsem bez cizí pomoci musela přejít celou cestu lesem a dostat se pěšky, až do hospody v jedné vesnici. "Když to dokážu...přestane ten teror!!" naivně jsem doufala, že mě přijmou mezi sebe, mě sotva 15ti letou holku.Celá cesta byla riskantní nikdo nevěděl, kde jsem a co dělám, celá cesta byla zatajená.
Po chvíli cesty lesem, jsem uslyšela rolničky, jakoby se rychle přibližovaly.Slyšela jsem je pořád hlasitější a hlasitější..Rozběhla jsem se, snažila jsem se utéct, ale rolničky se stále přibližovaly a mě už od běhu bolely nohy.Celou cestu jsem se pořád otáčela, slyšela jsem rolničky a sem tam zapraskání větviček.Všude panovala tma a já se modlila, abych cestu přežila.Zastavila jsem se, protože mě už bolely nohy.Uslyšela jsem zamňoukat kočku, otočila jsem se.Běželo ke mě maličké koťátko.Najednou velká rána a když jsem se otočila přes silnici spadnul strom.Malé koťátko mi zachránilo život.Vzala jsem ho do náruče, všimla jsem si, že koťátko má na krku rolničku."Kdepak se tady bereš??" začla jsem na něj mluvit a vydala jsem se znovu na cestu.Už jsem nemířila do hospody, kde jsem se s nima měla sejít, ale do nejbližší vesnice, abych si od někoho zavolala domů.Tuhle nesmyslnou cestu, jsem se rozhodla ukončit, ať už si o mě myslí co chtějí oni..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama