S úsměvem pomoci

29. října 2013 v 11:26 | Fido |  Svoboda psaní

Páteční zápisek z vlaku..

Celý týden se marně snažím vyléčit z nějaké ošklivé chřipky nebo co mě to vlastně chytlo, písemky mi padají na hlavu a tak nezbývá nic jiného než zatnout zuby a vydržet! Už od rána jsem věděla, že se něco stane.. Budík jsem bez přemýšlení vypnula a zabořila hlavu do polštáře. Mohlo by se stát, že kdyby mě někdo pozoroval, myslel by si, že trpím samomluvou, když jsem do polštáře zařvala "Já nikam nejdu!" ze sousední postele, z pod peřiny vykoukla hlava mé spolubydlící " Hmm já vstávám až v půl devátý" a stejně rychle jako její hlava vykoukla stejně rychle i zmizela. V tom se rozezvonil mobil, můj každodenní budíček a jediný důvod proč ráno vždy nakonec do té školy přeci jen jdu - volá mi D. , aby mi popřál krásné ráno ještě předtím, než se vypraví do práce. Krásnější probuzení než od něj neexistuje :) A tak jsem z postele vyskočila, načež se mi zamotala hlava a já si sedla zpátky do postele. Do třídy jsem přišla společně se zvoněním na hodinu, přesně jak je mým zvykem, jen na tu svačinu v bufáči už nebyl čas. Hlava se mi zamotala po druhé a já jsem zaplula do lavice, hned na to přišla matikářka do třídy no jasně! Matiku jsem si zapomněla vzít.. Její oblíbená věta "Bez kalkulačky a učebnice mi sem nelez! Nebo máš rovnou za pět!" tentokrát nezazněla, protože i ona vypadala, že jí není nejlépe a do třídy přišla jen s třídnicí a učebnicí. Měla jsem štěstí i ona zapomněla kalkulačku, no.. pár minut na to jsem už stála u tabule a počítala příklad. Naštěstí se naše milá učitelka (a to bez ironie, takhle férovou učitelku na matiku jsem nikdy dřív neměla!) překoukla a já hned po opsání zadání a základní vzorečku, zjistila že stačí jen zadat hodnoty a žádné odvozování jiných vzorců nebude, a tak jsem dostala od spolužáka kalkulačku s výsledkem (Děkuji Péťo!!)
Moje tělo mi ale zavelelo, že pro dnešek už to stačilo a já jsem se z minuty na minutu cítila jako v peci, stoupla mi teplota, rozbolela hlava a po poznámce mého milovaného třídního (tady krapet ironie je), že mi rýma teče i očima a ať jdu domů jsem se vypravila na intr. Pod peřinu a spát, ale spánek nepřicházel a když už se mi začali zavírat oči ve dveřích se objevila vychovatelka, která si zapisovala, kdo nešel do školy a tak jsem byla podrobená výslechu. Paní vychovatelce se mě asi zželelo, potichu mi popřála hezké prázdniny a ať se uzdravím a zaklapli za ní dveře. Otočila jsem se na druhou stranu a v tom se rozletěli dveře do kořán, s leknutím jsem se posadila na posteli, protože do pokoje vstoupila moje paní vychovatelka, která mě má už 3 roky na starost. A ačkoliv včera sama den předtím řekla, že bych se měla jet vyležet domů tak teď s očima na vrch hlavy se ptala, jak si vůbec dovoluji nebýt ve škole, tak jsem jí zopakovala to co té vychovatelce před ní, prohlédla si mě nevěřícím pohledem, oznámila mi že boduje stav pokoje a já věděla, že jsem v háji.. Posmrkané papírové kapesníčky pokryli větší část podlahy kolem mé postele a na stole se váleli hrnky s čajem, které jsem do sebe stihla naládovat v noci. Odešla a já s úlevou, že si konečně zdřímnu pohlédla na hodinky za jak dlouho mi ten vlak vlastně jede zjistila, že mám hodinu čas, tak akorát na dobalení věcí a hurá na vlak..
^_^
Tramvaj mi přijela akorát když jsem došla na zastávku a tak jsem se radovala, že alespoň nemusím stát v té zimě. Tramvaj se brzy zaplnila lidmi, a když i na poslední volné sedadlo ztěžka usedl nějaký kluk, tak já jsem se zvedla a slušně staršímu pánovi nabídla místo k sezení. Byl velmi překvapený a ikdyž mě ujišťoval, že sednout si nepotřebuje tak jsem ho přesto utvrdila v tom, že za chvilku (noo 10 minut, ale to mu přece nebudu říkat ) vystupuju tak se konečně posadil a děkoval mi, že jsem prý moc hodná a když vystupoval a on mi popřál krásný den, tak věřte nebo ne, vážně mi vykouzlil úsměv na tváři, který mi vydržel do teď :) Nabitá skvělým pocitem, že alespoň někomu jsem trošku pomohla jsem v letu chytila starší paní, která zakopla na schodech, když nastupovala a beze mě by nejspíš skončila na zemi, pomohla jsem jí sednout a pár vteřin na to nastupovala ještě starší paní, které bych se nebála tipnout i těch 85 let a s holí a nákupem se snažila nastoupit. S druhou paní jsme jí posadili na sedačku a já si říkala, jak jsou ty lidi bezcitný, že přeci museli vidět, že obě dvě na tom byli špatně a ani jeden se nezvedl, aby jim pomohl nebo jen uvolnil místo. Opět jsem byla oslovená jako moc milá slečna, což můj úsměv na tváři ještě upevnilo a dokonce jsem s úsměvem na tváři přijímala volební letáčky - HAHA! Ještě mi nebylo 18, takže jsem vám jen vydělala nějaký ten halíř, takže na tom stejně někdo prodělal :D Koupila jsem si sýrový pletenec a čokoládový muffin a teď se za poslouchání písniček vám píšu tyhle řádky..
Eat muffin
Pokud to někdo dočetl až sem, tak mu gratuluji a zároveň se omlouvám. Pouze jsem se vypsala ze svých dopoledních zážitků a vás připravila o pár minut vašeho času.. Až dojedu domů a najdu chvilku času mezi smrkáním a upíjením čaje, tak tento článek snad zveřejním.. Musím, protože pochybuji že tento víkend stihnu uveřejnit ještě něco jiného, mám nabitý program, ale nebojte mám v plánu si večer sednout a pročíst si vaše články, které jste nově přidali :)
Tumblr

Přeji vám všem krásné podzimní prázdniny, relaxujte a nic jiného nedělejte!! :D Když si pročítám vaše články často píšete o únavě ze školy a tak využijte alespoň těchto pár dní na získání nějaké té energie do nového měsíce :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evelin Evelin | Web | 30. října 2013 v 21:13 | Reagovat

Taky mi padají písemky na hlavu ._. Jinak držím palečky s uzdravením :)

- - - - - - - - - - - -
Budu ráda když navštívíš můj blog a zanecháš nějaký komentář - faraway-way.blog.cz

2 Kristýn Kristýn | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 10:40 | Reagovat

Hezký článek .. :) Jo to mě taky dokáže hodně vytočit, když někdo neumí zvednout svůj líný zadek a pomoct starším lidem .. -_- aghrr .. moje nervy .. :// pořádně se vylež .. :) ať je ti brzy líp .. :)

3 Kejtý Dreamy Kejtý Dreamy | Web | 3. listopadu 2013 v 21:00 | Reagovat

Super blog.)

4 placeforchanni.blog.cz|Channii placeforchanni.blog.cz|Channii | Web | 4. listopadu 2013 v 20:15 | Reagovat

:D vďaka, mám pocit že ak si teraz nedám čokoládový muffin umriem :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama