Svoboda psaní

Léto kam utíkáš?

21. srpna 2013 v 14:55 | Fido
Léto je pomalu za námi.. Poslední 2 týdny prázdnin a pak začíná škola a tento blog se opět naplno rozjede :) Určitě jste si už všimli mojí obliby ve stříhání mých amatérských videí :D A já vás jimi hodlám zase bombardovat! :D A tak tady máte nějaké videa co jsem za léto pořídila :) Většinou se jedná o videa, kdy se moji kamarádi spontánně rozhodnou, že budou dělat blbosti :D

S věnováním do Ostravy

20. srpna 2013 v 23:50 | Fido

"Milý deníčku, dnes mě urazil Jeden Ostravák"

<Citováno! Oznámil mi, že jsem trhlá!

Aneb Lukyne tohle je s věnováním pro tebe do Ostravy, aby si se měl zase čemu smát ;) Doufám, že nás brzy přijedeš navštívit, jak ty říkáš k nám na VENKOV! :D Pa Rosnička ;)

Kecy v kleci..

14. srpna 2013 v 19:47 | Fido
Od základů se mi změnil život, pochopila jsem, že věřit každému se nevyplácí, že musím spoléhat jen a jen na sebe. Naučila jsem se věřit si a nedalo mi ani příliš zabrat naučit druhé aby mi věřili, protože jim dávám pocit bezpečí..
Všechny jejich tajemství jsou u mě v bezpečí a oni to ví. Věří mi a někteří až příliš.. Ztratili zábrany, běhají za mnou už s každou blbostí, která je zrovna napadne a doufají, že já jim najdu odpovědi, které hledají...
Phoenix tattoos are so done. How about a Phoenix feather instead?

Blog dne

9. srpna 2013 v 10:40 | Fido
Konečně jsem si našla čas se podívat, jak se mému blogu vede těch pár dní beze mě a nestíhám zírat! Ve středu jsem byla BLOG DNE! :3 Mám z toho obrovskou radost :)
Jak tak teď přemýšlím.. Jak se vůbec vybírá blog dne? :D Asi se budu muset podívat někde po Blogu.cz abych si to našla :)

Fotografie - Přála bych si létat

29. června 2013 v 16:55 | Fido
Tak jsem konečně od kamaráda dostala fotografie, které jsem vám slíbila z našeho výletu
Pro ty co tu jsou prvně, nebo tento článek nečetli tak ho najdou Zde
Hrozně se mi líbí, jak auta vypadají jako malá hrací autíčka.. Jen natáhnout ruku a nějaké si vzít.. :)

Druhák úspěšně za mnou!

26. června 2013 v 14:33 | Fido
Moje poslední cesta do Plzně jako druhák! Ano! Dokázala jsem to jen se třemi trojkami na vysvědčení. Zrovna sedím ve vlaku Most>Plzeň a v hlavě mám spoustu myšlenek. Kromě té jedné proč se na mě směje tak milý průvodčí s krásně modrýma očim jsou všechny zaměřené jen na to, jak rychle mi tento školní rok utekl. Vzpomínám si na ten první den na střední škole, kdy jsme bloudily bludištěm chodeb a schodišť a hledali jsme tu správnou třídu a teď už to jsou dva roky, co tuto školu navštěvuji. Možná by bylo dobré říct co vlastně studuji..
Chodím na SOUEPL - Střední odborné učiliště elektrotechnické, obor Informační technologie (maturitní obor) . Pokud vás zajímá, jak jsem se na tuhle školu dostala, tak bych vám měla říct, že ani já vlastně pořádně nevím, co tu dělám, ale vím, že to tam mám až na pár vyjímek hrozně moc ráda.
První týdny na této škole byli hrozně náročné, protože nás chtěli roztřídit, jak už to je na této škole zvykem. Zkouší kdo opravdu má snahu se učit a kdo ne a přesně takhle se stalo to, že naší myslím 32 člennou třídu najednou protřídili a nás je ve třídě 20. Jenže oni třídí dál a není nikdo, kdo by se nás zastal. Učitelé drží pospolu, i když se navzájem někteří už od pohledu nemají rádi. Takže na této škole se opravdu držet zuby nehty nebo dát ruce raději pryč.
Můj taťka říkal, že kdo zvládne dokončit, tak má opravdu velké plus a já v to pořád doufám a věřím. A pokud to tak není, tak si myslím, že se toho moc nestane, protože já přeci jen neplánuji studovat v tomto oboru, ale proč nemít v životopisu takovou školu, ikdyž jsem žena? O to víc na sebe upozorním a snad to nebude na škodu :)
Zbývá 20 minut ve vlaku, má poslední cesta do Plzně před třeťákem. Vím, že mi celé léto bude chybět intr. Vím, že ti co na intru nikdy nebyli, tak ohrnují nos a říkají si něco jako "Já bych tam bejt nemohl/a.." Náš intr je skvělej! Vybavení sice není nic extra (a nadávám na to už dva roky), ale jde o ty lidi, kteří tu bydlí. Tady neexistuje slovo "nuda" vždycky se něco vymyslí :) Zaráží mě pomyšlení na to, že už jsou předemnou jen 2 roky.. Těším se až to všechno bude zamnou, ale raději bych pořád byla mezi těma svýma..
Možná to zní, že nejsem ráda doma, ale tak to vůbec není.. Mám úžasné rodiče, kteří mě podporují v tom, co mě baví. Je s nimi legrace a vím, že by pro mě udělali cokoliv na světě. Kdybych mohla mít všechny kamarády z intru pohromadě u nás v Žihli, asi by mě na intr nikdo nedostal, ale oni jsou v Plzni a naši zase v Žihli. Takže putuji mezi Plzní a Žihlí a jsem spokojená, že mám úžasné kamarády a rodiče :) Kdyby to šlo chtěla bych mít na intru svého pejska Maxíka, ale bohužel ani to se nesmí a já bych ho těžce schovávala někam pod postel. Vždyť je to německý boxer!
Za chvíli jsem v Plzni a mě napadá jestli to je můj poslední článek, který píšu ve vlaku jako druhák? Do Žihle už nejspíš pojedu s našima autem, které bude přeplněné věcmi, které jsem měla celý rok na intru. Minulý týden mi pomáhali kluci odvozit alespoň pár věcí už domů, protože do jednoho auta se to nevešlo, ale i tak na intru zbyla spousta věcí!
No nic :) Už jsme před Plzní, tak asi uložím tenhle článek a hned jak dojdu někam k wifi, tak to odešlu :) Tento článek byla taková směska myšlenek a vysvětlení. Někdy v týdnu začnu psát články o tom co se stalo úžasného za tento školní rok. Zatím pac a pusu, s pozdravem Fido :)

Promarněná chvíle

22. června 2013 v 18:59 | Fido
Teď! Přesně teď! Ach ne.. pozdě.. Tak teď!! A ano už zase pozdě..
Co vteřina to promarněný pokus něco udělat, pohnout se životem, udělat nejduležitější rozhodnutí ve vašem životě, pomoct někomu, něčemu a nebo prostě jen se zvednout od toho prokletého počítače, ale co když právě to nejduležitější rozhodnutí, které uděláte? Pujdete po ulici a pomužete starší paní s nákupem (Co když se z ní stane kouzelná babička a odmění vás? V opačném případě se z ní stane uječená histerka, která si bude myslet, že jí chcete okrást..) Nebo co když si zajdete do cukrárny na něco dobrého a objevíte tam svého prince? (I kdyby byl jen namalovaný na stěně ;) ) Máme miliony a miliony možností a pravděpodobnost, že se něco úžasného stane je 50% a vy sedíte stejně jako teď já u pc a čtete si to..
Za 100 let (pokud nevymyslí nějaký úžasný vynález, který tomu zabrání..) tu nikdo z nás nebude a za 60 let? o čem budete vyprávět vnoučatům..? Zvyšuje se ale pravděpodobnost, že žádná mít nebudete, protože jste teď nešli (další promarněná chvíle) a nesnažili se poznat nové lidi..

Šedá myška

9. června 2013 v 17:00 | Fido
Před půl rokem jsem byla taková šedá myš, která se příliš styděla než aby ukázala svojí pravou tvář..
Potom jsem se poznala s jedním člověkem, který mi velmi pomohl. Naučil mě nebát se, důvěřovat si, ukázal mi, že mít své vlastní názory, ikdyž jsou jiné než ty vaše je správné.Přesvědčil mě, abych byla sama sebou a nebála se ukázat. Neustálou podporou mě dovedl až tam, kde teď jsem. Možná si teď spousta lidí myslí, že jsem namyšlená, ale to je jejich problém :) Chci mu touto cestou chci moc poděkovat, protože jsem během této doby už našla způsob, jak všem ukázat jaká jsem.
Nosím oblečení co se mi líbí, ikdyž někomu přijde šílené :D Chovám se tak, jak chci (a jak si kdo zaslouží..).
Hodněkrát jsem slyšela, že jsem se změnila a když jsem zakládala tento blog, byla jsem opravdu malá šedá myš, která se bála jít proti davu. Hodně věcí o sobě v rubrice Fido budu muset změnit, protože se toho příliš změnilo a já se dnes poprvé cítím jako nový člověk a stojím na konci starého JÁ! :) Tento blog zachycoval, ikdyž vám to možná tak nepřijde mé postupné změny ve vystupování :)

Vysvětlení

8. června 2013 v 9:17
Po nocích, když se vrátím hodně pozdě domů a všichni už spí, bloudím domem a nechávám plynout myšlenku za myšlenkou..
Vzpomínám co se za celý den stalo a pak se pokouším vcítit do situace ještě jednou.. Výsledky mého dumání občas na rychlo někde načárám na papír a když se mi to ráno po probuzení povede najít, přidám vám to sem jen tak pro zamyšlení..
Většina z myšlenek se zabývá lidmi a jejich trápeními.. Nevyzradím ničí tajemství a ani ničí jméno, to bych nikdy neudělala..
Jen si v myšlenkách pohrávám s jejich situací..
Přidávám ukázku :)

Není se čeho bát!

7. června 2013 v 18:11
S ročním zpožděním jsem se odhodlala jít do tanečních, teda odhodlala…
S kamarádem jsme jeli vlakem domů z intru a mě tak z legrace napadlo jestli nechce jít do tanečních semnou. V životě by mě nenapadlo, že by on do toho šel! :D O týden později, když jsme společně odesílali přihlášky jsem tomu pořád nevěřila a nevěřila jsem ani potom, co mě přišel vyzvednout na pokoj.
Lítala jsem od příchodu ze školy po pokoji a dávala si všechny věci do kupy, měla jsem spoustu času, ale jsem ten typ člověka, co chce mít všechno hotové včas (stejně na půl věcí zapomenu!)
Už jsem byla oblečená, namalovaná i učesaná a připravená vyrazit, když přišel do pokoje jen tak, v riflích a myslím v košili (?) Lekla jsem se jestli jde takhle anebo jestli si dělal srandu a nikam semnou nejde. Jen mě přišel zkontrolovat, jak vypadám a zmizel se převléct..

Na první lekci jsem si vyžádala podporu mé skvělé kamarádky a spolubydlící Anetky a jejího přítele, protože jsem byla opravdu hodně nervózní. Když Anet vylezla z koupelny s otázkou "Máš nůžky?" , tak jsem sebou málem flákla na zem, protože ona si šla ostřihat ofinu půl hodiny předtím než jsme tam měli být! :D Ale i tak jsme společnými silami vytvořili Anet ofinu a konečně jsme se vydali do tanečních. Mírně poprchávalo a tak jsem byla vděčná za to, že nás tam Anetky přítel hodil autem.

Vlakem domů

7. června 2013 v 17:53
Cesta domů obvykle probíhá pomalu, ale dnes se to vleče a vleče..
Včera večer jsem si natáhla vazy v koleni (jsem opravdu šikovná, ale na druhou stranu mám o to více času vám tu přidávat články…) A jak už to u mě bývá nevšímám si toho, když mě něco bolí a jedu pořád na 120% bohužel se mi to vymstilo. Bolestí jsem nemohla spát a tak jsem to ráno po první hodině ve škole zabalila a raději si zašla k doktorce. Naštěstí je to jen natažené a nic "horšího" ale až do konce školní roku se mám vyhýbat tělocviku a hýbat se jen minimálně (To tak! :D :D )

Z louže do bláta

1. června 2013 v 16:51
Začíná nový měsíc, je den dětí a venku prší..
Do střešního okna v mém pokoji dopadá hlučně kapka za kapkou a celým pokojem se ozývá bubnování, které je mi po tolika dnech co prší tak protivné.. Louže se mění v malé rybníčky a zkuste si stát blízko takové louže, když projíždí v plné rychlosti auto! :D Letní vzhled mého blogu je jen malou oporou v tak pochmurném počasí vím..
I přes to hnusné počasí, které má prý ještě tolik dní vydržet venku zpívají ptáci, napadá mě, že to jsou dost velcí optimisti do takového počasí si vyzpěvovat tak veselé písničky..
Celý den není co dělat, tedy napadá mě spousta věcí, ale do ničeho se mi nechce.. To počasí působí až příliš na mojí náladu a chuť něco dělat a tak asi jen vyrazím na procházku :) Do deště a bez deštníku..naštěstí nejsem z cukru ;)
S pozdravem Fido :)
PS: Vzpomínám na loňské léto s malou nadějí na to, že bude slunečné léto..

Zkuste si vybavit:
Slunce, Zmrzlina, Ledová tříšť, Ovoce a zelenina, Bazén, Opalování, Plavání, Moře, Pláž, Stanování, Sport, Dovolená..

Doufám, že to ve vás vyvolalo alespoň hezkou myšlenku ;)

Zachraň je..

24. května 2013 v 0:03
Nikoho nenutím, aby se stal vegetariánem. Jen vám chci ukázat něco z toho o co se zajímám a co je podle mě dobré podporovat :)
Chcete vědět, kolik živých tvorů kvůli vám, pokud se stanete vegetariány, nebude muset zemřít?
Tady je přehled toho, kolik masa za svůj život sní průměrný Evropan:
8 krav nebo telat
6 ovcí nebo jehňat
25 králíků
720 kuřat
33 prasat
390 ryb
1/2 koně
Toto jsou jen ti nejzákladnější a na vaše otázky, kolik se sní např. kachen a podobných zvířat zatím odpověď nemám, ale poctivě pátrám a brzy je vám sem dopíši! Prozatím se vám omlouvám a doufám ve vaši trpělivost :)

Prvních pár dní.. část 3.

21. května 2013 v 19:28 | Fido
U ucha mi nesnesitelně řve mobil, pootevřu oči, vypnu ten kravál, otočím se a spím dál..
Po minutě začne ten kravál nanovo, moc dobře se znám a vím, že jeden budík mě nevzbudí za nic na světě..
Je pondělí, něco po 6té ráno a já jsem nucená vylézt dobrovolně z postele a jít na praxi. V 7 přichází taťka z práce, hezky se mijíme, já ranní, mamka odpolední a taťka noční.. Před vrátkama na mě čekají sousedovic děti, abych je odvedla do školy.. Jedním uchem poslouchám jejich povídání o tom, jak se nebáli včerejší noční bouřky a ještě stíhám spát..Venku před školou už se hromadí malé skupinky dětí, které čekají až budou smět do školy. Procházíme mezi nimi a naštěstí už je tady paní učitelka, která mě má celých 14 dní na starost. Vede mě školou a vysvětluje mi, kam teď pujdu a co tam budu dělat.. Během půl hodiny jsem stihla oběhnout pár tříd a nainstalovat tam nějaké prográmky.Přesunula jsem se do počítačové učebny, pokyny zní jasně: přepisovat informace o knihách, které dostanu.. a ve zbytku času nainstalovat na všech počítačích další prográmky a aktualizovat počítače. Vše jsem stíhala v rekordním čase.. za 2 hodiny jsem stihla zapsat více jak 100 knih. Potom jsem se vydala za mamkou, která mezitím přišla do školy, hrnuli se na mě děti, které jsem vubec neznala a měli obrovskou radost, že jsem přišla.. Přesně poznáte, které děti se stydí a které ne.. A také snadno poznáte, kterým chybí takové to domácí zázemí, ty děti se tulí ze všech nejvíc..
Mám je ráda a tak jsem se rozhodla zustat v družině s kamarádkou Míšou, která tam má praxi. Děti se na mě hrnou, každý mi něco ukazuje, každý si chce semnou zahrát nějakou hru a každý potřebuje pomoct. Po pár hodinách s nimi mám hlavu jako střep a jsem ráda, že si můžu odpočinout doma :) Doma trošku poklidím a zase mizím ven, nemužu se doma válet, když je venku tak krásně :) a tak jsme si s kamarádkou Míšou udělali několika hodinovou vycházku kdy jsme probrali snad vše co jsme nestihli za posledních pár dní :)

Prvních pár dní.. část 2.

21. května 2013 v 18:08
Druhý den, sobota ráno se probouzím s bolavým kolenem a šílenou bolestí zad. Nic mě ale neodradí od nadšení vyzkoušet si novou sekačku a tak si vesele sekám zahradu, sluníčko praží a tak nakonec vytáhnu sousedovic děti Lucinku a Matýska na procházku do lesa, všude je mokro a tak to po chvíli otáčíme na druhou stranu lesa, kde jsme doufali už bude trochu sucho vždyť sluníčko praží celý den! :) Naše procházka měla něco přes 4 km a i jsme si zaběhali (doufám, že jsem v nich zapálila aspoň malou touhu po sportování :) )
Neděle byla skvělá, hned ráno mě popadla chuť vzít svého čtyřnohého miláčka a někam zmizet a tak jsem vzala bágl a šlo se :) Cestou se k nám přidal kamarád Petr se svým pejskem Bondem a šlo se :) Bohužel Bondík a Maxík se nemají rádi a tak jsme museli dodržovat odstup. Kousek cesty jsme místo lesem museli jít po silnici a to si k nám na kole přijel nějaký chlapík a už z dálky se na mě a na Maxíka culil, když dojel k nám ukázalo se že to je nějaký angličan a že má doma také německého boxera jménem Baron (tak se jmenoval muj první pejsek ^^ ) a že mu jsou 4 roky. Tak jsme si vesele povídali v angličtině, která mi kupodivu ani nedělala problémy :) Ukazoval mi fotky svého pejska a měl jich v mobilu opravdu spoustu :) Nakonec si Maxíka vyfotil (ne nebyl to žádný zloděj co si pro něj v noci přijde ;) ) s tím, že ho doma ukáže své paní a Baronkovi :) Moje angličtina mi zvedla náladu a tak jsem si zbylé 2 km k nedalekému koupáku vesele pobrukovala svojí oblíbenou písničku.. Na koupáku jsem schodila batoh a boty a okamžitě jsme se rozběhli vstříc ledové vodě, která nakonec nebyla ani tolik ledová..

Zpáteční cesta byla naštěstí z kopce a tak nám ani nepřišlo, že jsme ušli něco přes 10 km :D Doma už na mě čekala kamarádka Míša s kterou jsme se šli opalovat a vůbec nejsem spálená! :D Divím se, že předemnou auta nezastavují, protože mám obličej červený jako semafor :D
Na večer mě pozvali sousedovic děti na trampolínu a tak jsme se pořádně vyblbnuli (ne nejsem na to velká!)
Vykoupat a spát.. :D Ano tak to mělo být, protože ráno mě čekala praxe, ale ne já jsem musela do půlnoci sedět u počítače a ráno jsem jen s obtíží zakrývala kruhy pod očima a spálený obličej :D

Prvních pár dní.. část 1.

21. května 2013 v 18:04 | Fido
Ranní pohled na obrovskou hromadu tašek, která čeká až si jí po škole hezky naložím na záda a odvezu domů.. Ráno jsem pomáhala ještě své spolubydlící a lítala po intru jako blázen, ale co bych pro ní neudělala (Anetko mám tě moc ráda! :* ) Čekání na kamaráda až se přijde rozloučit, vždyť se 14 dní neuvidíme.. (Pohroma! 14 dní bez Plzně??!!!)
Hodiny ve škole vůbec neutíkají a když už je konečně čas odjezdu, proklínám to, že jsem si ty věci neodvozila postupně domů.Cesta tramvají, kde na dvou sedačkách mám poskládané tašky s myšlenkami na to, jak ty tašky budu urychleně sbírat a poběžím na vlak.. To bych nebyla já, abych opět nešla pozdě.. Malé štěstí! Fronta na jízdenku se nezdá příliš dlouhá a když s funěním vyběhnu schody, zjišťuji, že mám ještě 15 minut..! Vlak už naštěstí stojí na svém místě (štěstí číslo dvě, protože obvykle příjíždí opožděně a těžce se schání místo.. Štěstí číslo tři! Ukořistila jsem pro sebe 4 sedačky na které jsem rozházela všechny své poklady.. Smůla číslo jedna nebo štěstí číslo čtyři? Nademnou se sklání jakýsi klučina a křičí na mě přes moje naplno řvoucí sluchátka "Máš tu doufám místo?" sundavám "vesele" tašky dolů a uvolňuji mu dvě místa, konečně mu vidím do tváře, moc milý a hezký klučina, tipuji ho na 15 let. Nevím, jak to, ale pokaždé když mám své šílené nápady končí to překvapivě dobře! Klučina nejdříve hraje hry na noťasu a poté vytahuje učení. Moje oblíbená hra začíná 3:-) muhehe :D Klučina si pro sebe mumlá látku a já ho okamžitě oslovím "Chceš vyzkoušet?" - to jsem si dala! Pěkně škrabe! :D Ale alespoň už vím, že jsem ho otipovala špatně, protože je mu 20 let. Cesta proběhla fajn, dokonce jsme se domluvili, že společně pojedeme v neděli on na kolej, já na intr..Vystupuji z vlaku o 10 minut dřív než on a hned co vystoupím a koukám za odjíždějícím vlakem dochází mi to.. Vždyť já jsem tu teď 14 dní na praxi a v neděli nikam nejedu! Zákon schválnosti se opět ozval.. Sotva přejdu koleje a mířím si to přes silnici rovnou domů řítí se na mě auto a za volantem si vesele na mě mává můj bývalý přítel. Lépe už to začít nemohlo..
Vše beru pozitivně a doma už se vesele vítám s mým čtyřnohým miláčkem :) Jediná láska mého života, která si díky mě pamatuje jak jezdí vlaky, které mu vozí paničku domů ^^
Pátek = basket ! Tahle dvojice slov se mi perfektně rýmuje, ačkoliv nikomu jinému asi ne..
Každý pátek hraji od 19ti hodin až někdy do 21:00 basket a neexistuje lepší místo, kde bych v tu chvíli chtěla být :)
Pokud mě někdo na hřišti jen trošku naštve může se rozloučit s tím, že domů pujde v kuse, protože já jsem šíleně agresivní hráčka :D Bohužel pro mě, zákon schválnosti se opět ozval, čtyřikrát jsem spadnula bolestivě na bolavé koleno, které ještě teď hraje všemi barvami a je nateklé.. To nic nemění na faktu, že si po basketě jdu ještě zaběhat..

Ne/Úspěšný týden

27. dubna 2013 v 22:12 | Fido
Tak jsem 20.4. začala cvičit 30 days shred (DS) a 30 dřepovací výzvu (o tom jsem tu básnila minulý týden) a víte co? :) Nezměnila jsem stravu, jen si píšu jídelníček toho co jsem snědla, abych si to pořádně uvědomovala, přestala jsem vysedávat u pc (zjistila jsem, že když svítí sluníčko vydržím sedět u pc ještě kratší dobu jak ve škole.. :D ) No a dokonce jsem 2× vynechala DS a běhala do schodů do 5.patra (normální denní režim) a zhubla jsem a hubnu dál! Nekoukám na váhu, protože svaly váží víc než tuk, ale cm jdou dolů :) Zářím, výsledky ve škole se zlepšili, vztahy s lidmi zhoršili (to je u mě asi už normální ^^ lidem se prostě nedá věřit..), ale je mi hrozně fajn a cítím se lehce :) A vážně mi nikdo nezaplatil za tuhle reklamu :) Jen bych byla ráda, kdyby klesli statistiky zbytečně obézních lidí, co mají šílenou depku a nenávidí se ;)
Až docvičím měsíční výzvu přidám sem fotky před a po ;)

30 days shred

21. dubna 2013 v 11:32
Našla jsem si nové cvičení podle kterého jedu každý den, jmenuje se 30 days shred (zkráceně DS).
Je to cvičení podle Jillian Michaels, program se cvičí 30 dní a ty jsou rozdělené do 3 levelů po 10ti dnech. Každý den 25 minut i s protažením a strečinkem. Každý level se skládá ze tří částí: síla, cardio a břicho.
Uplně jsem si to cvičení zamilovala, ikdyž po 25 minutách cvičení se pomalu plazím po podlaze.. Výsledky jsou vidět už po pár dnech a já se cítím super ^^ Nejde o to dát váhu dolu, protože svaly jsou těžší než tuk, jde o to cítit se dobře ve svém těle a trošku ho zpevnit :) Všechno si to pečlivě hlídám a ještě do toho zvládám cvičit jógu, 30ti denní výzvu na dřepy a běhat :D Cítím se fajn a všem doporučuju! :)

1.level

Step inside for happiens..

19. dubna 2013 v 17:15 | Fido
Pro štěstí si stoupni dovnitř.. :)
Ten kruh bych namalovala mnohem větší, aby se do něj vešlo co nejvíce lidí ^^

Dnešní úvaha..

19. dubna 2013 v 16:40
Myslím, že člověk je opravdu v koncích až když hledá smysl svého života..

Barevná miska

13. dubna 2013 v 15:17 | Fido
Venku svítí sluníčko a zima už snad předala vládu jaru :) Od 1.4. se snažím pořádně cvičit a k tomu patří i pořádná strava :) Světe div se já jsem vyměnila veškeré sladkosti (jen zmrzlinu ne ^^) za ovoce a zeleninu a je mi skvěle :) Cítím se lehčí a mám skvělý pocit z toho, že se neláduju těmi náhražkami :D Doufám, že počasí vydrží, protože už se těším až si pujdu odpočinout do přírody a rozvalím se na sluníčkem vyhřáté kameny :) To je asi jedna z mých nejoblíbenějších činností :) Krásně se tam přemýšlí a krásně se tam odreaguju :) Mizím cvičit :)
Páá s pozdravem Fido.

Moc a síla

9. dubna 2013 v 14:36
Lidi si vubec neuvědomují jakou mají moc, jedno dvě slova vám dokáže změnit náladu a nebo ovlivnit život a doktoři mají sílu ještě daleko větší..
Byla jsem se zablokovanou krční páteří u doktorky ta mi dala něco zapít a ještě nějaké prášky (usmlouvala jsem to z injekce uff..), když jsem vycházela z ordinace vtipkovala jsem s doktorkou jakoby nic a o minutu později už jsem nevěděla, kde je nahoře a kde dole :D Udělalo se mi hrozně zle od žaludku a než jsem došla na intr už jsem usínala. Jít někam dál tak možná usnu v tramvaji? za chůze? ve vlaku? :D Ale musím přiznat, že krk trošku povolil :) ale představte si, že si to vezme někdo kdo potom bude řídit.. Usne za volantem a nemusí to odnést on sám, ale spousty dalších lidí..
Kdyby mě varovala, že se mi bude tolik chtít spát neřekla bych ani slovo :) Ale opravdu mi pomohla :)

Nedočkavost

8. dubna 2013 v 14:27 | Fido
Nedočkavost? Každý je nedočkavý=natěšený na něco jiného..
Někdo na to až se rozdrnčí školou zvonek, který nám oznámí, že konečně můžeme jít domů nebo se někdo těší na nějaký nový film a nedočkavě čeká, kdy dorazí i k nám do kina?
Celý týden čekám na páteční večer, kdy na sebe oblíknu dres, popadnu míč a všechny problémy jsou najednou pryč! Nic neexistuje.. Zmizí špatná nálada, protivní lidé, počasí, které se ještě nerozhoupalo jestli se bude tvářit jako jaro nebo jako zima.. najednou jde všechno stranou, nic mě nezajímá a jsem tam jen já, náš tým a hra, kterou miluji! Každý den se nedočkavě koukat na basketbalový míč pod stolem a čekat, kdy přijde ten čas kdy ho popadnu a vyrazím do tělocvičny..
Také se vždy těším až si o víkendu zapálím vonné svíčky po célem pokoji, udělám si zelený čaj, vypnu mobil, počítač, prostě se izoluji od celého světa a dělám jógu :) Někomu to možná přijde zvláštní, ale ty svíčky navodí tak příjemnou atmosféru, že je proste i fajn si jen tak lehnout a pozorovat, jak tancují plamínky na svíčkách.. :)
Nedočkavost přináší bohužel, ale i ty špatné zprávy..
Co když přijdu do tělocvičny a zjistím, že nám páteční hra odpadla? Z nedočkavosti se stane zklamání.. Občas se to prostě stane a tak by jsme se neměli příliš upínat na to na co se těšíme.. ;) Nebo to jednoduše obrátíme v trénink a využijeme příležitosti zaházet si na koš! ;)

S úsměvem jde všechno lépe! Fido ;)

Po válce je každý generál

8. dubna 2013 v 13:51 | Fido
Líbí se mi, jak se vždy najdou lidé, kteří vám zkritizují vše bez toho, aby věděli za jakých okolností to vše vznikalo..
Jsou to lidé, kteří sami nikdy ničeho nedosáhnou a všechno hned zkritizují, ikdyž oni sami by to nikdy nezvládli..
Takovým lidem jde jen o to, aby vám vzali to na co jste hrdí a je jen na vás, jak vysoko se dokážete postavit na špičky a argumentovat.. Nikdy si nenechte vzít to na co jste hrdí a nenechte se zastrašit..
Velmi často jste totiž vy jediný člověk, který to dokáže pochválit.. Pochvalte se! Protože v dnešním světě je tolik závistivích lidí, kteří vás jen pomluví :) Usmívejte se na ně a ukažte jim, že na vás nemají..
Protože po válce je generálem každý..Všichni jsou najednou chytří a vědí, jak to přesně mělo být a co vše se mělo říct..

Obchvaty, rozcestníky a odbočky

7. dubna 2013 v 17:13 | Fido
Někde jsem narazila na otázku "Co ztrácíme časem?" a odpověď byla "Krásu.."
Ano! Je to směšné, ale co ztrácíme časem? Krásu, elán do života, ale hlavně zdraví!
Proč je vše postavené na čase? První roky svého života se většina z nás těší do školy. potom na to až nám bude 15 a další zastávkou je těšení se na to až nám bude 18, ale proč? Co přijde po ukončení studia? Co přijde s pokročilejším věkem?
A na co to vlastně všichni čekáme?! Až nám dají svolení něco podniknout? Vždyť celý život máme přesně naprogramovaný jakoby podle nějakého vzorce! Školka> Škola > Práce!
"Až mi bude 18 budu si moct udělat řidičák.." "Až mi budu moct.." "Až mi to dovolí.." Mluvíme a sníme o něčem co nikdy nepřijde, protože jsme zaneprázdění tím, že o tom mluvíme! Co se stane až nám bude 18 let? Můžete si legálně koupit cigarety? alkohol? Můžete si udělat řidičák? Teprve v 18ti můžeme rozhodovat sami za sebe..
Chápu, že na nižším stupni základky ještě nedokážeme přesně říct co je pro nás nejlepší, ale vždyť my si v 15ti vybíráme střední školu ("povolání") kam budeme další roky chodit! Ale přitom rozhodovat o sobě můžeme až v 18ti letech..
Tak kde se stala ta chyba?
Některá pravidla a zákony zapomínají na to, že jsme lidé a ne naprogramované stroje (V dnešní době se to těžce rozlišuje..)
Jenže jak si člověk může jít za svým snem, když až v 18ti může bez povolení rodičů dělat vše co se mu zamane? Kvůli tomu nám uniká spoustu času, který většina lidí vynaloží jen na to, aby mohli říkat "Až budu moct.." Hloupost! Nechci, aby někdo porušoval pravidla, ale JEDINÁ MĚNA, KTERÁ V DNEŠNÍ DOBĚ MÁ NĚJAKOU VÁHU JE ČAS!
A my ten čas zabijíme čekáním na povolení, aby jsme směli něco dělat..
 
 

Reklama